Skolióza představuje komplexní zakřivení páteře, které ovlivňuje nejen pohybový aparát, ale druhotně také vnitřní orgány hrudní a břišní dutiny. Nezanedbatelný je také nepříznivý kosmetický odraz neléčené deformity. Tato deformita, progredující v dětském věku, představuje závažné postižení páteře. Včasná diagnostika a správná léčba umožňuje napravení páteře a předejití vážným zdravotním důsledkům neléčené skoliózy.

Typy skolióz

Dělení podle strukturality, tíže a lokalizace křivek

Skoliózy můžeme dělit podle strukturality a tíže křivek, jejich orientace, lokalizace, etiologie a také podle věku nástupu deformity.

Rozlišujeme strukturální a nestrukturální skoliotické křivky ve vztahu k případné přítomnosti strukturální změn (deformace obratlů, fixované změny měkkých tkání a změny meziobratlových plotének). V případech vícečetných křivek rozlišujeme křivky hlavní (vždy strukturální) a vedlejší (kompenzační), které mohou, ale nemusí být strukturální. Strukturální křivky, na rozdíl od nestrukturálních křivek, vykazují deformitu ve všech třech rovinách a na dynamických rtg snímcích v úklonu na stranu deformity je jejich korekce významným způsobem omezená.

Místem výskytu rozlišujeme křivky krční (cervikální), horní hrudní (cervikothora­kální), hrudní (thorakální), hrudně-bederní (thorakolumbální) a bederní (lumbální).

Etiologická klasifikace

Podle příčiny vzniku rozlišujeme tři základní typy – idiopatickou, kongenitální a neuromuskulární skoliózu. Mezi minoritní příčiny vzniku skoliózy pak patří celá řada možných příčin – při neurofibro­matóze, z poruchy mezenchymu, při tumorech, stavech po ozářeních, při revmatickém onemocnění, pozánětlivých stavech, při osteochon­drodystrofii, při poruchách metabolizmu, dále Ehlersův-Danlosův syndrom, Marfanův syndrom či hysterická skolióza.